Flyballové soustředění Český Brod

14.-17.7.2005

Českobrodské kynologické cvičiště DUX je velmi útulné a pro účely flyballu se skvěle hodí.

Míla Vrbová

Border koliák Jack byl jeden z těch, kdo se na soustředění učili práci na boxu.

Fotky jsou z mého digitálního foťáčku, ale mnohé z nich pořídila Diana Vyskočilová a Alena Králová :-) 

O kus níž najdete článek od Diany, fotky od Zdeňka Korinta, od dětí Libora Holého a také jednu krátkou videosekvenci.

Tak už je to za námi... Jsem upečená od sluníčka, unavená, že sotva chodím, ale přesto se zasněně (nebo přihlouple? ;-)) usmívám, kdykoliv si vzpomenu na uplynulé čtyři dny. Safra...vážně to byly JEN čtyři dny? Tak proč mám potom pocit, že jsem byla nejméně měsíc na úplně jiné planetě? A ta planeta byla zvláštní tím, že se na ní sešli skvělí lidé, kteří berou flyball vážně, ale to jim nebránilo v tom, aby se při něm dokázali i bavit. Cvičilo se, skákalo se, běhalo se, ale také se hrálo a přemýšlelo a vymýšlelo a debatovalo...nejen při výcviku, ale i u videa nebo večer u dobrého pití. A také se zpívalo, i když až poslední večer.

Kdo vůbec na historicky první vícedenní flyballové soustředění dorazil? Tak především letňanská družstva Hop Trop (Prague i Prásk) a Dream´s Family, i když v nekompletním složení. Dreamsům chyběla rozháravší se borderka Angee, HT Prague pro změnu kříženec Jim, jehož paničku sklátila angína a zánět středního ucha, a HT Prásk chybělo pejsků nejvíc, což jim ovšem nebránilo v tom, aby běhali jako o život a udělali si i pár "osobních rekordů" (dá-li se tento termín vztáhnout na psy :-)). Dále přijeli flyballáci z Chlumce, z Kladna, z Bruntálu, z Českého Brodu a také z Polska.

Psi byli zpočátku rozděleni do dvou skupin cvičících na shoot, jedné skupiny chystající se k přechodu ze shootu na box a jedné skupiny běhající už kompletně na box. Každá skupina cvičila dvakrát za dopoledne a pak ještě jednou v podvečer. Ke konci soustředění už na shootu cvičila pouze jedna skupinka, všichni ostatní psi běhali na box nebo se na něj právě učili běhat. U většiny psů,a to i u těch zkušených, došlo během těch čtyř dnů k pokroku srovnatelnému s několikaměsíčním docházením na cvičák v běžném roce. Kupříkladu borderka Bára (na obrázku vpravo) začala po dlouhé době zase dělat na boxu plaveckou otočku, kříženec Tim si zaběhl rekord - 4,610 s (i když na 20cm překážkách), borderkoliák Terry zaběhl 4,015 s, maliňačka Kitri běhala celého půl dne za 4,60 s, kernteriér Alpík měl střídačku "OK", atd. A u těch méně zkušených? Bázlivá šeltie Daisy dokázala vzít míček ze shootu a donést ho přes čtyři překážky do cíle, kernteriérka Borinka Já-tam-sama-nepůjdu si poslední den doběhla přes celou dráhu pro míček z nabitého boxu a při odběhu se nechala mnou klidně přidržet (!), border kolie Jack, Bonnie a Mac s přehledem naskakovaly na box všemi čtyřmi tlapkami a střídaly se v družstvu, nedůvěřivá parsonka Tessi se najednou cítila na dráze tak doma, že se rozhodla dát to najevo svým psím kolegům v družstvu, a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho.

Českobrodský cvičák je sice pohostinný, ale nepříliš stinný, a počasí se VELMI vydařilo - teploty často šplhaly nad 30 stupňů, a tak jsme přes poledne vesměs dávali přednost odpočinku. I tak jsme se s Alenou "na place" slušně ohřály...ale pořád lepší, než kdyby pršelo, a my bychom museli mít video z mistrovství Evropy jako hlavní program.

A jak to bylo s tím hraním?

Pro soutěž nazvanou Českobrodský trojboj byli účastníci rozděleni do čtyř družstev, jejichž kapitánkami byly Jitka, Diana, Markéta a Renáta - vesměs zkušené závodnice a také rozhodčí. První, teoretickou část s otázkami zaměřenými na pravidla flyballu, ale i na některé flyballové rekordy, s přehledem vyhrálo Dianino družstvo Dangerous Fire. Po skončení teoretické soutěže hned následovalo skládání rozstříhaného obrázku (konkrétně diplomu Dream´s Family z ME 2004) a družstva si volila barvu svých triček v tom pořadí, v jakém obrázek doskládala.

Další den trojboje byl náročný na fyzičku, neboť šlo o závod čtyřčlenných družstev na flyballové dráze. Pokud vím, byla to premiéra flyballu v lidském provedení, alespoň v ČR :-). Družstva byla do KO systému nasazena podle svého umístění po prvním dni a na úvod si notně lámala hlavičky u boxů. Pro psy je nejlepší a nejrychlejší plavecká otočka, ale co pro lidi? :-D Řešení byla různá...

A jak tenhle lítý boj skončil? Zvítězili oranžoví Splašení šneci, kteří ve finále porazili Rafíky a dosáhli i nejlepšího času ze všech družstev - 31,104 sekundy.

Závěrečný den trojboje soutěžili především psi. Každý z nich měl jeden měřený pokus (na shoot nebo na box, podle toho, v jaké fázi výcviku se právě nacházel), družstvům se počítal nejlepší čas jednoho malého psa a dvou velkých. V této části zvítězili Rychlíci s celkovým časem 14,631 s.

Jelikož však došlo k bodové rovnosti na 1.-2. a 3.-4. místě celkového pořadí, přišel ke slovu "rozstřel", ve kterém za každé družstvo běžel kapitán a jeden pes (bylo jen na taktice družstva, kterého psa zvolí). V tomto souboji zvítězili Splašení šneci (Terry běžel za 4,128 s, Jitka za 7,104 s) a současně tak získali i celkové prvenství v celém Českobrodském trojboji. Na druhém místě skončili Rychlíci, třetí byli Dangerous Fire (jejichž kapitánka Diana zaběhla v "rozstřelu" krásných 6,949 s) a čtvrté místo obsadili Rafíci.

Pro mne jako pro pořadatele bylo velice milým překvapením, jak si všichni účastníci dokázali krásně hrát a jak se dali v družstvech dohromady, přestože se povětšinou před touto soutěží neznali.

Českobrodský trojboj sice v sobotu skončil, ale výcvik pokračoval ještě i v neděli, a to až do odpoledne. Na některých psech byla sice trochu znát únava, ale na to, že cvičili čtvrtý den, to nebylo zdaleka tak hrozné, jak jsem očekávala.

Celá akce skončila v neděli kolem čtvrté hodiny odpolední, a já chci na tomto místě ještě moc a moc poděkovat třem lidem, bez kterých by se to soustředění určitě nepovedlo: Aleně Králové, která dělala spolu se mnou instruktora, Renátě Kvěchové, která byla "ředitelkou" stravování a koupání, a Zbyňku Chalupníčkovi, který vytrvale obsluhoval světýlka (EJS) a hlásil časy.

No a vzhledem k tomu, že se ukázalo, že vícedenní flyballové soustředění opravdu má smysl, dáme si za rok repete. Letos bylo soustředění naplněné již měsíc předem a já doufám, že o něj bude takový zájem i v příštím roce.

Český Brod ještě jednou

aneb Na co by se nemělo (a nesmí!) zapomenout...

text Diana Vyskočilová (modré glosy - původně neplánované, ale když ono to šlo samo... - Míla Vrbová)

Fotky (dokazující, že na soustředění byla i jiná plemena než border kolie :-) ) pořídily děti Libora Holého.

Tak jsem to nakonec zkusila. Prostě jsem si sedla k počítači a pokusila se zapomenout na to, že nějaká okurkovka (že by okurka-hadovka, zkráceně okurkovka? ;-) v mé hlavě by snad vůbec mohla existovat. Vždyť to soustředění bylo tak inspirativní, nezapomenutelné...to prostě musí jít...a půjde! Když ne po dobrém, tak po zlém! :-)

ČESKOBRODSKÝ TROJBOJ – opravdu zdařilá soutěž. První kolo dokonale prověřilo mé vědomosti (a že nejrychlejším evropským družstvem je Lupus Need 4 Speed se svým časem 17,06 s, si už budu pamatovat až do smrti! Hmm, to máš teda blbý, protože evropský rekord se mění prakticky každý rok, takže na příštím trojboji už ti tahle informace asi nebude moc platná ;-)) Druhé kolo bylo plné adrenalinu, ale pak mne (a věřím, že nejen mne), jak by řekla Martina Jimová, „bolela celá pr....“ Jak je vidět, adrenalin se ti koncentroval na poměrně nezvyklém místě :-D. Kolo třetí. Po skvělých výkonech našich psíků následoval rozstřel, kde už se hodnotily i výkony kapitánů soutěžících družstev... Poprvé a naposled jsem měla tu čest vytvořit jakési minidružstvo s Timečkem (počkej, jedno minidružstvo už jste měli, když jsi mu v Polsku nabíjela a on to mistrovství vyhrál! Dobře si pamatuju, jak jsi byla na vás dva pyšná!), podruhé (a doufám, že i naposled) jsem pak skučela, že mne bolí celá... však vy už víte ;-)... a potřetí (a rozhodně ne naposled) mě (tentokrát) skvělé šampaňské, které naše družstvo vyhrálo, přivedlo večer až do jakéhosi „zpěvného stavu“...:-)) Ano ano, zrodil se nový živočišný druh – Diana Zpěvná, latinsky = Diana Cantata :-D  

ZPĚV – poslední večer opravdu stál za to! S ubývajícím šampaňským a vínem v našich sklenkách se postupně všichni přítomní změnili z flyballáka v superstar... Obávám se, že někomu jsme asi spíš připadali jako Hvězdná pěchota, neboť se poměrně značná část lidí pro jistotu uchýlila do klubovny, kde nebyl náš „zpěv“ tolik slyšet. Neunikli ani ti, co za střízliva zásadně nezpívají (např. já ;-)...nebo Lucka...ta byla fakt dobrá :-) Ale Ivaně s Petrou to ladilo přímo ukázkově!) Nicméně po příjezdu domů jsem se rozhodla, že si chtě-nechtě musím doplnit vzdělání...a naučila jsem se Kaťušu! :-)) Šikovná holka! Tak ještě doplnit ty mezery ve znalostech českých a moravských lidovek, a příště budeš předzpěvovat! ;-) Jo, a nezapomeň na ruskou hymnu a na Skal a stepí, divočinou :-D.

ŠKVOROVÉ A SPOL. – do poslední chvíle jsem nepochopila, proč jsem každý den musela ze stanu (a nejen ze stanu) vyhánět tolik odporného hmyzu... vždyť si ti brouci po celý rok docela spokojeně žili na louce, tak proč zrovna teď musí spát v mém stanu?!?  Ty snad vůbec nemáš pro ty chudáčky malý pochopení!? Kdybys žila celý rok jen tak na louce a někdo si to přihasil s takovým hezkým a suchým domečkem, taky by sis ho určitě chtěla vyzkoušet...;-) Btw., u mne bydlely i ploštice, pavouci a sviňky. Ještě že mám tak velký stan! :-)  

PÁR ZAJÍMAVOSTÍ  – čaj s hořčicí (v podání Aleny), zuby čištěné zubní pastou a limonádou (v mém podání...no, byla tma tmoucí a v jedné z těch dvou láhví zaručeně byla čistá voda...bohužel ne v té, po které jsem sáhla :-( ), mravenec v... :-)) safra, to jsem na sebe zase něco práskla...ale když mě to zviřátko v jisté části spodního prádla opravdu dost nemile překvapilo ;-).  A taky si živě pamatuju tu zvonící popelnici, z jejíhož dna vydolovala Renča po značném úsilí opravdový, nefalšovaný a stále ještě funkční mobil, a kupodivu k němu záhy našla i šťastnou majitelku.

A TO HLAVNÍ ... PŘECI FLYBALL – myslím, že už nemá smysl nic zapírat – flyball se stal tím, co už téměř před rokem převrátilo můj (do té chvíle docela poklidný) život vzhůru nohama a udělalo blázna do létajících míčků nejen z mého kerníka Alpíka, ale i ze mne... Ne, opravdu nemusíš zapírat, my už to o tobě dávno víme :-). Navzdory tomu jsem však s jistotou očekávala, že po těch čtyřech flyballem totálně naplněných dnech budeme alespoň na pár dnů natolik „přeflyballovaní“, že budeme schopni myslet i na něco jiného, než jen na zelené tenisáky. Avšak v pondělí ráno...  

Alp: „Paničkóóó, já chci míček!!!“  

Panička: „Jak to, že ještě není čtvrtek?!?“  

Maily čekající v mé schránce + SMSky na mém mobilu: „Mílo, bude tenhle čtvrtek trénink? My bychom přišly...a Diana taky říkala, že přijde...tak ještě pár lidí a ten trénink bude moci bejt, né?“  

Well, začínám vážně uvažovat, jestli bych neměla kontaktovat policejní protidrogovou centrálu a optat se, jestli nemá flyball registrovaný jako zakázanou drogu ;-).  

P.S.1: Pokud by se vám zdálo, že používám nějak moc anglických slovíček, tak to bude nejspíš tím, že jsem začala číst anglickou verzi šestého dílu Harryho Pottera.

P.S.2: Kromě fotek nabízím i jedno krátké video, také od Holých. Je na něm borderkoliák Terry, momentálně nejrychlejší pes v České republice (zaběhl 4,015 s, i když ne v tom běhu, který tu je). K přehrání videosekvence potřebujete program QuickTime Player, který se dá stáhnout na www.quicktime.com. No a to video je ZDE.

A ještě ty slíbené fotky od Zdeňka Korinta: