Eager´s Cup 2006,

Trmice 6.5.2006

Chtěla bych vidět do budoucnosti...

aneb Jaký byl Eager´s Cup 2006?

 Článek Diany Vyskočilové doplněný modrými poznámkami Míly Vrbové.

Kompletní výsledky celého turnaje najdete na stránkách turnaje - http://eagerscup.wz.cz

Vítězní Hop Trop DREAMS

Fotky v textu jsou z digitálů Diany Vyskočilové, Renči Kvěchové a v jednom případě i Míly Vrbové. Nejkrásnější fotky (od Tomáše Seemana) jako tradičně najdete na www.borderky.cz/Eagers06. Další moc hezké fotečky jsou na http://www.volny.cz/mrsoft a na http://www.odcenicka.cz/Fotogalerie/Flyball/eagerscup06/zdenda/index.htm

Rok se s rokem sešel a opět tu byl okamžik, kdy jsme já a můj kerník přezdívaný Alpus Flyballus vyrazili vstříc dalšímu flyballovému dobrodružství s názvem Eager´s Cup. Ačkoliv se letos jednalo již o druhý ročník tohoto mezinárodního flyballového turnaje, bylo zde hned několik „poprvé“. Byl zahajovacím, a tudíž prvním, turnajem Českého flyballového poháru – Purina DOG CHOW Cupu, poprvé se konal na krásném cvičáku v Trmicích u Ústí nad Labem,  poprvé byla v předvečer turnaje uspořádána párty pro české a zahraniční účastníky, poprvé jsme se my, letňanští Hop Trop, hromadně představili ve svých nových červených vestách (a někteří z nás i v mikinách), jejichž krásu obdivoval kdekdo :-) (ano, dokonce i my sami!), poprvé přijel Wilfried, Miniflitzerové... a abych nezapomněla, byl to i můj první turnaj, kterého jsem se účastnila jako hlavní rozhodčí.

Pátek

V pátek kolem poledne se do Trmic sjelo několik letňanských dobrovolníků, jejichž úkolem nebylo nic jiného, než tradiční stavba drah a předturnajová příprava všeho potřebného. Za vydatné pomoci úhlopříček (vysvětlivka: dva přítomní inženýři byli toho názoru, že pravého úhlu mezi jednotlivými stranami dráhy lze dosáhnout POUZE pomocí úhlopříček) byl vytyčen prostor pro dráhy, jenž byl ohraničen žlutou Friskies páskou (a podél překážek i záchytnými sítěmi). Všechny tři Hop-Trop boxy a všechny překážky byly umyty a následně ozdobeny nálepkami od sponzora (Purina DOG CHOW), flyballové směrovky vyrazily do trmických ulic, několik krásných stanů proti sluníčku bylo úspěšně narychlo dokoupeno v Kauflandu a následně i postaveno na cvičišti. Ano, v tomto případě mělo jít opravdu jenom o stany proti sluníčku, neboť (jako důležitou součást našich příprav) Míla slavnostně zarazila do země červený „zaklínací deštník“, a bylo rozhodnuto – pršet prostě nebude. Je to asi trapné, být v tomhle věku tak pověrčivá, ale faktem je, že kdykoliv ten deštník na fb.turnaji vytáhnu, neprší. A ještě zajímavější na tom je, že na agility tohle deštníkové kouzlo nefunguje… Ještě nesmím zapomenout na bariéry za boxy, které tentokrát výjimečně nestavěla Renča s Tamarou, jejich konstruktérky a opatrovatelky. Stavba tedy byla poněkud komplikovanější, ale pro nás nakonec přece jen úspěšná – stály. Ovšem s tím, že jsem si celou dobu říkala, že jakmile Renča v sobotu ráno dorazí a bariéry spatří, spráskne ruce nad hlavou a půjde je postavit lépe. Kupodivu to neudělala a výsledek se jí zdál uspokojivý. V půl šesté večer bylo vše dokončeno, připraveno, a za okamžik se již začali sjíždět první zahraniční účastníci – holandští Flying Dutch v naprosto neuvěřitelně jednotných autech, následovaní autobusem s německými Ball-Amazonen (šéf Wilfried) a populárními Miniflitzer (šéf Gunter).

Na páteční večer/noc byla totiž naplánována uvítací párty s grilováním, pivem (od sponzora a tedy zdarma, čímž bylo ještě žádanější a chutnější, a nic na tom nezměnily ani úvodní problémy s pípou), a sladkými zákusky z hoptropích kuchyní, po nichž se doslova zaprášilo... Ano ano, když Míša napochodovala mezi Holanďany s několika talířky plnými sladkostí, ozvalo se sborové holandské jéééé – tedy v překladu to bylo jééé, v originále to znělo trochu jinak, ale některé výrazy jsou prostě mezinárodně srozumitelné - a během pár vteřin byly talířky prázdné! Čímž nesmírně děkuji všem zdatným kuchařkám v našich řadách. Tomu dokázal odolat jen málokdo. U mne však zcela jasně vyhrála griotka :-)). I u mne – griotka značky Drak je sice zřejmě definitivně pohřbena, ale ani Božkov nebyl k zahození… Díky, Diano, za ten skvělý nápad. Myslím, že to byl vskutku vydařený večer - jedlo se, pilo se a dokonce i zpěv zazněl nad cvičákem, a ačkoliv nás Holanďani, kteří nebyli ubytováni přímo na cvičáku, opustili poměrně brzy, německá výprava vydržela až do konce (vždyť to také měla do stanů nějakých 100 metrů!). V průběhu večera došlo také k velice zvláštnímu jevu - i ti z nás, kteří do té doby německy či anglicky údajně vůbec neuměli, náhle vesele diskutovali s našimi zahraničními flyballovými přáteli... :-) A nejzvláštnější na tom bylo, že nejvíc si s námi chtěli Němci povídat krátce poté, co jsme začali zpívat ;-). Proč asi? :-O

Sobota

Krásné sobotní ráno však bylo už jen a jen ve znamení flyballového závodění. Všechno (s výjimkou kontroly z krajské veteriny, která se dostavila přesně v okamžiku, kdy se mělo začít závodit) probíhalo podle plánu – jsme už přece jen opravdu dobře sehraný tým. Než jsem se stačila nadechnout, stála jsem uprostřed drah s píšťalkou na krku a vše mohlo začít... Jakožto o něco zkušenější hlavní rozhodčí si ti dovolím dát jednu radu – bez nádechu se do píšťalky poměrně špatně píská ;-). I když je od pani sendžiny :-D.

Celkem osm přihlášených družstev bylo rozděleno do dvou divizí. První divize byla obsazena holandskými Flying Dutch, německými Ball-Amazonen a třemi českými družstvy – trmickou Lavinou, letňanskými Hop Trop Dreams a Hop Trop Prague. Ve druhé divizi startovala dvě česká družstva – letňanští Hop Trop Sprinters a českobudějovická Alea, ze zahraničních němečtí Giessener Miniflitzer.

V dopolední části turnaje, která se běhala tradičně systémem Každý s každým (Round Robin) a ve druhé divizi dvakrát Každý s každým (Double Round Robin), zvítězili Hop Trop Dreams, druzí byli Ball-Amazonen a třetí místo patřilo Hop Trop Prague. V druhé divizi byli jasnými vítězi Hop Trop Sprinters, druhá skončila Alea – tým snů a třetí Giessener Miniflitzer.

 V první divizi mohli diváci, kterých turnaj přilákal až překvapivě mnoho, a kteří dotvářeli skvělou atmosféru, obdivovat úžasnou rychlost a přesnost družstev – některé střídačky doopravdy vyrážely dech a bylo znát, že všichni jdou do každého běhu opravdu naplno. Nicméně i ve vypjaté závodní atmosféře šlo vždy o čestný boj a družstva brala případnou prohru sportovně. S výjimkou Holanďanů, kterým se vůbec nedařilo a kteří si to kompenzovali opakovaným poukazováním na údajné chyby našich startovních rozhodčích.

Odpolední část běhů první divize se odehrávala ve znamení Double Elimination – Na dvě prohry. Po velmi napínavých bězích a snad ještě napínavějším finále mezi Hop Trop Dreams a Ball-Amazonen nakonec vítězství obhájili loňští vítězové tohoto turnaje - Hop Trop Dreams (dříve Dream´s Family), bronz získala trmická Lavina. Na nepopulárním čtvrtém místě skončili Hop Trop Prague, kteří navzdory oslabení o zraněnou Fessy – svého druhého nejrychlejšího psa – bojovali opravdu statečně, a kterým v rozhodujícím běhu bohužel chyběla ta pomyslná kapička štěstí. Páté místo obsadili Flying Dutch.

Doslov

Myslím, že Diana popsala letošní Eager´s Cup moc hezky a "na sebe" až nezvykle vážně. Také proto si dovolím její dílko ještě doplnit o pár vážných i nevážných myšlenek a postřehů:

1/ NIKDO si nedokáže představit, kolik práce pro tento turnaj (a také pro celý český flyball) od podzimu loňského roku odvedla Míša Bakrlíková. Bez ní by byl Eager´s Cup poloviční, a já jí touto cestou ještě jednou děkuji – myslím, že tak mohu směle učinit i za všechny ostatní;

2/ trmický cvičák je v květnu opravdu úžasný a myslím, že jsme si pro uspořádání turnaje jen těžko mohli vybrat lepší místo a čas,

3/ už jsme pořádali několik turnajů, ale řekla bych, že pokud jde o stavbu drah a k nim náležejícího příslušenství, poprvé jsme dosáhli naprosté dokonalosti,

4/ moc se mi líbilo, jak se Němci poučili z našeho výletu do Giessenu a přijeli k nám… autobusem! J

5/ vysoce oceňuji Aleninu pohotovost, když na Dianinu páteční pozdně večerní (griotkovou) otázku „Je možné, že by to povlečení nemělo žádný otvor?“ suše odvětila: „Tak se zkus podívat z jiné strany.“

6/ doufám, že už znovu nezažiju situaci, kdy se soupeřův pes hned třikrát za sebou vrhne po mém závodícím pudlíkovi. Aneb po téhle zkušenosti je mi jasné, proč měli Němci na turnaji v Giessenu mezi oběma drahami pevnou síť. Ginnunka sice vydrží dost, ale TOHLE viditelně otřáslo i s ní;

7/ asi hned tak nezapomenu na totálně vyklepanou Dianu pár vteřin poté, co jako hlavní rozhodčí právě dopískala svůj první rozběh. Znám ji už nějaký ten pátek, ale v takovém stavu jsem ji viděla poprvé (a na tomto turnaji také naposledy);

8/ Dreamsové to asi neradi uslyší, ale je moc dobře, že přijeli Ball-Amazonen - jsou totiž schopni (na rozdíl od českých družstev) donutit Dreams zaběhnout opravdu naplno. Dreamsový čas těsně pod devatenáct sekund dosažený de facto na začátku sezóny je skvělým příslibem do budoucna… Už teď se těším na vzájemný souboj těchto družstev na mistrovství Evropy!

9/ teprve když jsem sepisovala pro eagerscupové internetové stránky souhrnné výsledky turnaje, uvědomila jsem si, oč lepší byly naše letošní časy. Vždyť Dreamsové i Prágové byli ve svých nejlepších časech o nějaké dvě sekundy rychlejší! No schválně, podívejte se sami – http://eagerscup.wz.cz,

10/ v našich hoptropích družstvech byli tři psí a čtyři lidští nováčci a všichni zvládli svůj první turnaj na výbornou, což je velmi potěšitelné,

11/ ve skvělém světle se na turnaji představila domácí Lavina. S ohledem na jejich nepříliš povedené vystoupení v Polsku to byla hodně výrazná změna k lepšímu, a to ještě měli rezervy na střídačkách!

12/ velmi mile mě překvapil… NE, naprosto mě šokoval, to je pravdivější… dárek od obou německých družstev. Plastový bazének jistě užijeme v Letňanech pro pejsky, stejně jako pytlík plný malých tenisáků. No a maličký model boxu s překážkou už zaujímá čestné místo v mé sbírce psích trofejí;

13/ ještě další věcí mě Němci šokovali – přáním, abychom si udrželi takovýto turnaj s takovou úžasnou atmosférou i do dalších let. Že prý je to mnohem lepší než turnaj s nějakými šestnácti a více zúčastněnými družstvy, kde není čas ani na dostatečnou přípravu družstev před během, ani na polední přestávku. A to jsem si po návratu z Giessenu říkala, jak by bylo skvělé mít tu turnaj s více než deseti účastníky…

14/ Stáně Balogové děkuji mimo jiné za skvělé a přitom levné stany, které opatřila pro nás i pro startovní rozhodčí;

15/ trochu mě mrzela absence mikrofonu a ozvučení, zejména s ohledem na množství diváků, kteří toho zjevně o flyballu moc nevěděli. Někteří se údajně dokonce přišli podívat na psí fotbal! Tohle musíme do příště vychytat, aby byl Eager´s Cup už naprosto dokonalý ;-),

16/ na turnaji se mimo jiné představilo i nové EJS „Made in Dolni Chabry“ a fungovalo (jak jinak než) skvěle. I Němci po něm zatoužili, což Wilfried dokumentoval slovy „I was VERY impressed“ („Byl jsem velmi ohromen“),

17/ po každé takto vydařené akci si znovu uvědomím, jak skvělou partu nadšených a pracovitých lidí v Letňanech máme. Je fajn vidět, že všechno funguje tak, jak má, že každý z nás udělá, co udělat má, že je každý tam, kde je ho zrovna zapotřebí... Nebudu tu nikoho konkrétně jmenovat, ale to jen proto, že bych se nerada dotkla těch, které bych třeba zrovna nezmínila a kteří přitom také přiložili ruku k dílu. Lidičky, děkuju vám – jste skvělí a já jsem hrozně ráda, že vás všechny znám a mohu s vámi spolupracovat.

Míla