Praha-Letňany 25.6.2006

Čím více flyballu, 

tím více radosti

 Článek Diany Vyskočilové doplněný modrými poznámkami Míly Vrbové.

Vítězní Hop Trop DREAMS a jejich ovocný dort.

Kompletní výsledky celého turnaje:

družstva dopoledne (Round Robin), družstva odpoledne (Double Elimination)

dvojice dopoledne (Round Robin), dvojice odpoledne (KO systém)

dvojice na půl dráhy

Mopsička Boženka a její polední odpočinek.

Fotky v textu jsou z digitálu Renči Kvěchové. Nejkrásnější fotky (od Tomáše Seemana) jako tradičně najdete na www.borderky.cz. 

Další moc hezké fotečky jsou na http://www.cvak.rivil.com, http://flyball.xf.cz, http://flyball.kvalitne.cz a http://www.odcenicka.cz/Fotogalerie/Flyball/letnany06/index.htm

Motto obou autorek:

Jak strašně mě po dnešku bolí nohy, jsem si uvědomila až ve chvíli, kdy jsem: 

- večer usedla k počítači odhodlána napsat další reportáž… (Diana)

- vzala po návratu z turnaje zbytek smečky na procházku (Míla).

Tradiční červnový flyballový turnaj pořádaný na cvičáku v Praze-Letňanech byl tradičně VELMI horký (až 34°C!) a rovněž VELMI akční, zvláště pro ty z nás, kdo běhali se dvěma psy a zároveň (nebo spíše mezitím ;-) ) pískali většinu rozběhů… Tento osud měl původně potkat i mě, a minul mě jen díky tomu, že se Flérinka rozhárala. Nicméně kombinace „organizování turnaje, závodění s jedním psem, rozhodcování a komentování“ nebyla ani o fous šetrnější :-(. 

Ranní sraz byl plánován na tři čtvrtě na osm. Když jsme však s Mílou k letňanskému cvičáku o půl osmé dorazily, nebylo už skoro kde zaparkovat. Všude samý flyballák, a co nás odrovnalo úplně – na place už byly připravené dokonce i překážky, boxy a shooty! Úžasné překvapení… Ano ano, opravdu jsem nevěřila svým očím a bylo to VELMI milé překvapení! Díky za tu iniciativu, lidičky!

Jako Alenky v říši divů (eh, promiň, Álo…;-) ) jsme vstoupily na cvičák a hned o kousek vedle zaslechly velmi podivné výkřiky. „Jednička!“ „Čtyřka!“ „Dvojka!“ ozývalo se zpod stínu stromů. Že by nějaká dražba? Ale kdepak, to jen holky stavěly naše skvělé stany proti sluníčku i případnému dešti :-). Déšť? Co to je? Už jsem nějak zapomněla... Kouzelný deštník si celý turnaj klidně odpočíval v autě, a přesto za celý den nespadla ani kapka!

Nic nám tedy nebránilo pustit se do stavby drah, a i to nám šlo docela pěkně… až do chvíle, než se do toho vložili inženýři… Prý ať to za nás postaví Pythagoras – co ten vůbec ví o flyballu? :-) Nakonec se však dílo podařilo, a také Renčina smutná slova: „…ale nemám nástěnku!“, kterými zakončovala téměř každou svoji větu, časem utichla, neboť nástěnka, byť ne tak krásná, byla nakonec přece jen připravena a situace zachráněna. Pro ty, kdo jsou v tomto bodě poněkud mimo obraz – Renča se už od minulého turnaje chystala, že s sebou přiveze krásnou nástěnku, na které budou všechny rozpisy a ke které budou vykázáni všichni ti, kdo pořád lezou ke stolku startovních rozhodčích s dotazy typu „Kdo teď běží? A kdy běžíme my?“ :-))

Velkou novinkou - poprvé představenou právě na tomto turnaji - bylo perfektně fungující ozvučení z dílny Chalupníček a spol., které krásně zpřehlednilo celé závodní dění (každý hned věděl, kdo je na dráze, a kdo se má pak připravit) a komentované běhy získaly ještě více na atraktivitě. Nicméně se mi až podezřele často zdálo, že tu informaci o přípravě stejně nebere nikdo vážně, a že se lidi courají na start, jako by byli na coursingu a ne na flyballu :-(( Ale třeba to byly jenom halucinace z vedra...  Myslím, že tímto nám k naší pořadatelské dokonalosti zbývá už jen malý krůček… nebo už ani ten? ;-) Ještě potřebujeme tu Renčinu nástěnku, protože tahle nebyla tak dokonalá :-)).

Kromě závodu družstev se zde tradičně konal i závod dvojic běhajících celou dráhu a dvojic běhající jen její polovinu – od shootu do cíle. Tento závod je výbornou příležitostí pro začínající psíky, kteří ještě nemohou závodit v družstvech, aby se seznámili se závodní atmosférou a zároveň si mezi sebou zasoutěžili. Letošní účast byla oproti té loňské hojnější – pět dvojic na celou dráhu, tři dvojice na dráhu poloviční.

Začátek turnaje byl odpískán, a nyní tedy pár slov k družstvům, která se na turnaj dostavila. Hned v prvním rozběhu se představilo družstvo Alea – tým naděje, které k nám dorazilo až z Českých Budějovic.

Předpokládanými favority turnaje byli letňanští Hop Trop DREAMS a Hop Trop PRAGUE. Zúčastnilo se i (podle data vzniku) třetí letňanské družstvo Hop Trop SPRINTERS, které se poprvé představilo představilo již na letošním Eager´s Cupu. Na letňanském turnaji mělo naopak svoji premiéru čtvrté „domácí“ družstvo - NIMBUS Hop Trop. Sešlo se v něm několik nových flyballových nadějí: border koliáci Attila Aleny Králové a Arnold Zuzky Smekalové a parsonka Anita Jitky Zedníkové. Ti byli doplněni o zkušené závodníky – kernteriéra Alpa, pudličku Ginny a beauceronku Bertu. Slovo „nimbus“ mimo jiné označuje i oblak a ten, myslím, toto družstvo docela dobře vystihuje. Jeho složení je zatím pevné právě tak, jako ten oblak – scházejí se v něm lidé a psíci, které si chtějí s chutí zazávodit či nasbírat své první závodní zkušenosti, ale u kterých to zatím nevypadá na nějaké pravidelné objíždění všech českých turnajů. Že však Nimbus, navzdory velkému množství nezkušených psíků, může i velmi překvapit, se dočtete za chvíli…

V dopolední části závodu družstev, která se běhala systémem Každý s každým, došlo hned k několika nečekaným zvratům a převratům. Družstvo NIMBUS Hop Trop se ve svém prvním rozběhu střetlo s Hop Trop DREAMS a stalo se nečekané – Nimbusové zvítězili! :-) Něco takového – tedy porazit Dreamsy – se rozhodně nepovede každý den, a některá družstva o tom dodnes pouze sní... a kapitánku družstva to tak rozhodilo, že jsem měla obavy, že družstvo odvolá z turnaje, aby si snad v dalším průběhu turnaje nezkazilo reputaci :-D.

O několik rozběhů dále zavládlo pro změnu nadšení v řadách družstva Hop Trop PRAGUE. Toto družstvo totiž časem 19,13 sekund zaběhlo nejen svůj nový rekord, ale i nejlepší čas turnaje vůbec, jak se během dne ukázalo. Taková pecka, zlepšit se o víc než sekundu!!! :-)) Škoda, že prozatím zůstalo jen u jedné devatenáctky... ale ono to přijde, věřte mi! :-)) Za chvilku tu budou devatenáctky jako na běžícím pásu! :-)) Družstvu Alea – tým naděje se také v několika bězích zadařilo…  

Celkové pořadí po dopolední části turnaje: první Hop Trop PRAGUE, druzí Hop Trop DREAMS, třetí Hop Trop SPRINTERS, čtvrtí NIMBUS Hop Trop, pátá Alea – tým naděje.

Po polední pauze, která byla podle slov některých odpočívajících „moc dlouhá“, a zároveň „moc krátká“ podle slov těch z nás, kteří v ní místo odpočívání doplňovali nástěnku a vytvářeli rozpisy pro druhé kolo, se ke slovu dostal odpolední závod Na dvě prohry (Double Elimination). Jo jo, tady je vidět, jak je ten čas relativní – my, kdo turnaj organizujeme, máme pokaždé přes poledne tolik práce, že s bídou stíháme vyvenčit a napojit svoje ubohé psíky, zatímco jiní tou dobou už usínají nudou ;-). Ač bylo horko stále velmi unavující, družstva dál bojovala s velkým nasazením. Jako pátá se v konečném pořadí umístila Alea – tým naděje. Po napínavém boji se Sprintery nakonec skončili jako čtvrtí Nimbusové, kterým v rozhodujícím okamžiku bohužel chyběla ta pověstná kapka štěstí. Kapka štěstí, jo? A nebylo to spíš tím, že Ginnunce chyběl v cíli míček? ;-) I tak to ale byl pěkný výsledek a myslím, že NIMBUS Hop Trop se za své výkony na prvním turnaji rozhodně stydět nemusí. (Udělali jste mi velkou radost, Nimbusové…díky moc! Vaše kapitánka :-) ). Hop Trop SPRINTERS obsadili třetí místo, a před námi bylo finále. Hop Trop DREAMS nebo Hop Trop PRAGUE – kdo z nich vyhraje? Stát se mohlo opravdu cokoliv, šanci na vítězství měla obě družstva. Fakt je, že už jsem Dreamsy viděla běhat i rychleji, ale když vezmu v potaz to počasí, tak je skoro zázrak, že psíci běhali tak, jak běhali.

Z pozice hlavního rozhodčího jsem napjatě sledovala, jak Terry s Jimem dobíhají bok po boku do cíle, jak další psi obou družstev drží či nedrží náskok, který před nimi vybudoval jejich kolega…opravdu strhující podívaná. Co mě však ještě zaujalo a co rovněž dotvářelo atmosféru velkého finálového běhu, byli diváci rozmístění po obou stranách drah. Když totiž vyhrálo družstvo na levé dráze, ozval se zuřivý jásot odtamtud; když zvítězilo družstvo na dráze pravé, zavládlo divácké nadšení tam. A která strana se nakonec radovala nejvíc? Levá… tam, kde si pro vítězství celého turnaje doběhlo družstvo Hop Trop DREAMS, které tak obhájilo své prvenství z minulého roku. Hop Trop PRAGUE skončili druzí.

Odpolední část závodu dvojic běhajících celou dráhu se odehrála systémem KO, a ani zde nebylo o napětí nouze. Vítězem se stala ústecká dvojice Sendy-Frixi, druhé místo patřilo domácí dvojici Borinka-Abby a třetí místo obsadila kácovská dvojice Boženka-Dart. Dlužno dodat, že mopsička Boženka si zde získala opravdu velkou popularitu…:-). To jen proto, že tvoje Borinka už je „okoukaná“ :-D – vždyť startovala již na svém druhém turnaji! :-D

V závodě dvojic běhajících od shootu do cíle v konečném součtu zvítězili Noe a Endy, kterým se jako jediným podařilo doběhnout všechny čtyři rozběhy aspoň s jedním platným pokusem. Na druhém místě skončili Billy a Cliff, kteří sice dosahovali velice pěkných časů, ale v posledním rozběhu se jim absolutně nedařilo, čímž se bohužel připravili o vítězství. Dvojici Chelsea-Rocky se pro změnu nedařilo v úvodu turnaje, pak už se jenom zlepšovala, ale na víc než na třetí místo to tentokrát nebylo.

Závěrečné vyhlášení výsledků obohatily i opravdu nevšední ceny – lopaty na sníh. Každý účastník obdržel jednu… vzhledem k tomu neskutečnému parnu, které po celý den panovalo, to tedy byl poněkud krutý žert :-D. Ale třeba za rok, kdo ví… ;-) Počkej, to jako doufáš, že bude příští rok v červnu padat sníh? :-O

Tak jen věřme, že za rok se tady sejdeme znovu - připraveni na další flyballový maratón, který, aspoň pro mne, začíná za úsvitu a končí… o půlnoci u počítače. Protože čím více flyballu, tím více radosti! A čím více ovocných dortů, tím více slastného mlaskání!

Dobrou noc, strýčku Fido. Dobrou noc, děti.

D.V.+M.V.

Dianino P.S.: Fotku tentokrát nemám ani jednu – jednak proto, že jsem s sebou neměla svůj foťáček… a stejně bych to focení už asi ani nestíhala… Stejně dopadla i Míla :-(. A podobně na tom byla i Renča, která coby startovní rozhodčí měla rovněž plné ruce práce. Ta to však vyřešila po svém – v polední pauze vyfotila polomrtvé odpočívající flyballáky se slovy, že pod to přijde popisek: „Takový byl turnaj“ :-D Tak proto je tato reportáž doprovázena výhradně fotografiemi leklých lidiček :-).

Mílino P.S.: Tak mě to nějak tentokrát trklo, že tam nebyly jen úplně samé borderky (nepochybně i díky závodu začátečnických dvojic)... tak schválně, počítejte se mnou: border kolie 11 ks, kříženec 6 ks, Parson Russell teriér 3 ks, knírač střední 2 ks, knírač malý 1 ks, pudl trpasličí 2 ks, kernteriér 2 ks, bígl 2 ks, a dále po jednom kuse belgický ovčák malinois, appenzellský salašnický pes, boloňáček, beauceron, rotvajler, holandský ovčák, německý ovčák, malý špic, Glen of Imaall teriér, Jack Russell teriér, manchester teriér, mops, šeltie.

Docela pestrá směs, nemyslíte? ;-) Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla...