3. mistrovství ČR ve flyballu, 

Mladá Boleslav 10.9.2006

Den plný flyballové radosti

Článek Diany Vyskočilové doplněný modrými poznámkami Míly Vrbové. 

Fotky jsou z Dianina digitálu, další fotky najdete (jako obvykle) u Seemannů na adrese www.borderky.cz

Výsledky závodu Round Robin

Výsledky závodu Double Elimination

Velké přípravy

„Natáhni to pořádně!“ zahřměl pan Pythagoras Světýlko na Petru klečící naproti němu, a ta tedy napnula pásmo ještě o kousek víc, aby ze všech těch odvěsen a přepon nakonec vznikly... dokonale naměřené flyballové dráhy :-). „Já to pořád říkám, že musíme udělat školení na Pythagorase!“ neodpustil si ještě náš geniální inženýr J Příprava drah byla v plném proudu a nikdo z letňanských dobrovolníků trávících sobotní podvečer na mladoboleslavském výstavišti nezahálel. Těch dobrovolníků bylo sice tentokrát jen pět, ale zato nesmírně výkonných :-D. Každý ochotně přiložil ruku k dílu... no, Petra především svůj prst :-)), který jsme si s Mílou vesele půjčovaly, když jsme vázaly uzle na provázky upevňující sítě.

Nebylo ještě ani osm hodin a vše bylo vzorně nachystáno. Všichni jsme museli uznat, že výsledek našeho snažení vypadá velmi působivě – kryté dráhy úhledně oplocené žlutou páskou, všechny stoly, židle a nástěnky (velice ochotně zapůjčené pronajímatelem areálu - jaká to změna proti loňským problémům v Nové Vsi, kde jsme museli prosit i o zpřístupnění záchodu!) byly rovněž na svých místech.

Zatímco Míšu pak čekala noc ve stanu na výstavišti za účelem ohlídání drah a cen od sponzorů, Míla a já jsme se vydaly na malou procházku večerní Mladou Boleslaví. Bylo potřeba rozvěsit co nejvíce flyballových směrovek na strategická místa, aby druhý den (pokud tam směrovky přes noc vydrží) nikdo z flyballáků či případných návštěvníků nebloudil. Řídily jsme se systémem „čím více směrovek, tím větší pravděpodobnost, že aspoň některá z nich zůstane na svém místě“, což se opravdu osvědčilo. Směrovek, které přes noc zmizely, bylo jen nepatrné množství, a flyballáci dorazili všichni a včas J.

Smutné zprávy

Míša přežila noc na výstavišti docela v pohodě – soudě podle toho, že v době našeho ranního příjezdu na výstaviště byla už vesele na nohou a měla plné ruce práce s přípravou cen. My ostatní jsme se vrhli na to, co bylo ještě třeba dodělat. Během stěhování našich psíků pod zelený stan mě však naprosto šokoval Tomáš, který si dovolil nazvat mého kernteriéra Alpa bobrem! Alpus Flyballus a b-o-b-r?! Z toho jsem se tedy vzpamatovávala hodně obtížně...;-)

Netrvalo dlouho a prezence mohla začít. Přihlášeno bylo celkem šest flyballových družstev - čtyři z rodiny Hop Trop (HT Dreams, HT Prague, HT Sprinters a Nimbus HT), trmická Lavina a českobudějovická Alea–tým naděje. Smutnou zprávou onoho rána se však stala skutečnost, že Lavině těsně před turnajem onemocnělo několik psíků, takže jim nakonec zbyli jen tři provozuschopní čtyřnožci. Mohli tedy závodit jen exhibičně, bez nároku na umístění, což nás všechny nesmírně mrzelo, neboť se očekávalo, že Lavina zasáhne do bojů o místa nejvyšší. Laviňáci však brali svůj úděl velmi sportovně, v mnohých rozbězích dokonce řešili svůj „handicap“ tím, že startovního Eltona vyslali na dráhu dvakrát, což by jim jinak pravidla nedovolovala.

A jdeme na to  

Dopolední částí turnaje byl už tradičně závod Round Robin (Každý s každým), kde o mnohá překvapení nebyla nouze. Můj program ve stylu „běžím-pískám-nabíjím“ (a ani na moment se nezastavím, protože i v desetiminutových pauzách mezi jednotlivými koly na mě čeká spousta práce – např. dopsat na nástěnku všechny výsledky...) mi tohle všechno dovolil sledovat pouze z pozice závodníka, hlavní rozhodčí či nabíječe.

Velmi milým překvapením se stalo družstvo Alea, kdy se jeden nestačil divit, jak strašně moc se toto družstvo po trmickém flyballovém soustředění vylepšilo. Přestože jsem tušila, že je v nich mnohem víc, než zatím na flyballu předvedli, byla jsem z nich doslova a do písmene v šoku J. Většinu běhů dobíhali a nejen to...oni dobíhali někdy i vítězně! :-) Podařilo se jim vylepšit si nejlepší čas a kromě toho jednoho poněkud tragikomického rozběhu s Beylis proti Lavině (o kterém se zde asi nemá smysl více rozepisovat – asi všichni víme...:-) škoda, že to někdo netočil – pan Hrubeš v Neváhej a toč by se rozbil smíchy, jak se Sabina úžasně přerazila o box :-D) byl na ně docela hezký pohled. V Round Robinu nakonec obsadili páté místo.

Družstvo Nimbus Hop Trop se po poněkud těžším začátku (jak by taky ne, když spolu zatím běhalo poprvé a naposledy v červnu) srovnávalo s každým dalším rozběhem více a více. Kromě stálých členů s nimi závodil i jeden nováček – Jack Russell teriérka Babsi, která rozhodně nezklamala a svoji premiéru zvládla moc pěkně. Ona vlastně mohla za to, že Nimbusové vůbec závodili – deset dní před mistrovstvím jí „docvakla“ otočka na boxu, a do té doby pouze čtyřčlenné družstvo s jedním psem po angíně a se všemi psy de facto bez tréninku mělo náhle vítanou posilu J. Toto družstvo získalo v dopolední části stejný počet bodů jako Hop Trop Sprinters, ale jelikož Sprinteři měli lepší čas, patřilo jim třetí místo a Nimbusům místo čtvrté.

Souboje dvou nejsilnějších družstev tohoto turnaje – Hop Trop Dreams a Hop Trop Prague – byly opět nesmírně napínavé a vyrovnané. S dvaceti body se vítězi dopoledního závodu Round Robin nakonec stali Hop Trop Prague, kteří zaběhli i celkově nejlepší čas dopoledne, 19,20 s. Hop Trop Dreams skončili s osmnácti body druzí. Nic však ještě nebylo ani zdaleka jasné. O tom, kdo se stane letošním mistrem republiky, měl rozhodnout až odpolední závod Double Elimination (Na dvě prohry).

O vítězi rozhodly centimetry

Odpoledne bylo tu a s ním i blížící se vyvrcholení celého závodního klání. Jak rozběhy plynuly, družstva začínala pomalu vypadávat. Na pátém místě skončilo družstvo Alea – tým naděje, čtvrté místo obsadili moji Nimbus Hop Trop. Po všech těch problémech s nedostatkem psíků, kdy ještě čtrnáct dní před mistrovstvím nebylo jasné, zda se ho vůbec Nimbusové zúčastní (a vtom se objevila Babsinka – naše záchrana :-D), Zuzčiny a Árnýskovy zdravotní problémy atd., bylo tohle to nejkrásnější čtvrté místo, co jsem kdy vyhrála :-). Běhy z našeho posledního rozběhu na tomto turnaji zůstanou pro mne na dlouho nezapomenutelné... vždyť v jednom z nich jsme si dokonce i víc jak o vteřinu vylepšili svůj rekord a dostali se hluboko pod dvacet čtyři sekund, v což jsem ani na okamžik nedoufala – aspoň ne na tomto turnaji... :-) Na flyballu je krásné to, že nemusíte mít zrovna borderku běhající za 4 sekundy, abyste mohli na dráze zažít obrovské drama, ve kterém jde vašemu družstvu o každý decimetr trati.

Hop Trop Sprinters obsadili v konečném pořadí třetí místo.

Pak už však šlo opravdu do tuhého – první finálový rozběh byl tady. Hop Trop Prague do této chvíle neměli jedinou prohru a pokud by zvítězili i v něm, bylo by o vítězi turnaje rozhodnuto. Kdyby zvítězili Hop Trop Dreams, běželo by se ještě finále druhé, rozhodující.

Běhy to byly neskutečné - obě družstva musela ze sebe dostat naprosté maximum, protože zde rozhodovaly doslova centimetry. Flyballové štěstí však tentokrát přálo Dreamsům, kteří zvítězili těsně 3:2 a mimo jiné zaběhli i nejlepší čas celého turnaje – 18,62 s. Po krátké přestávce, ve které měli psíci čas si alespoň trochu odpočinout, nás čekalo finále druhé. Napětí vrcholilo - skóre před posledním během tohoto finálového rozběhu bylo i tentokrát 2:2! Myslím, že jsem za tím boxem snad ani nedýchala, když se rozbíhal běh poslední... a já ten souboj vůbec nechtěla pískat – chtěla jsem být kdekoliv jinde a fandiiiiiiiit až do ochraptění… a když pak Prettynka dobíhala do cíle zcela vyrovnaně s Abbynkou, která tam však nakonec byla jen o kousíček dřív... to už jsem nebyla schopna vůbec ničeho. A nebyla jsem sama... všichni se objímali a gratulovali si a… ehm… někteří i slzičku uronili… Krásnější finále jsme si snad ani nemohli přát. Hop Trop Dreams už potřetí za sebou obhájili své vítězství na tomto mistrovství (a troufám si tvrdit, že ze všech jejich titulů byl ten letošní nejobtížněji vybojovaným), Hop Trop Prague získali titul vicemistra. Oběma družstvům patří obrovská gratulace i obrovský dík za tyto nezapomenutelné výkony... Ano ano, TAKOVÉ finále jsme tu ještě neměli J.

O píšťalce pani Sendziny :-)

Nevím už, ve kterém to bylo rozběhu. Vzpomínáte, jak jsem ve své reportáži z Trmického míčku vtipkovala na účet pani Sendziny a její píšťalky? Tak asi boží mlýny nebo co... no, stalo se mi to taky. Místo závěrečného třetího hvizdu se z mé (jinak naprosto bezchybné a dokonalé :-)) píšťalky ozvalo jen jakési unavené zakvílení! :-o Myslím, že pani Sendzina má z toho škodolibou radost ještě dnes... :-D Jak jsi to uhodla? ;-)

Slavnostní vyhlášení

Než jsme s Miluškou a Jitkou stačily dopsat diplomy, bylo už všechno okolo uklizeno (Míša, která se věnovala přípravě cen, byla lehce v šoku, když zvedla hlavu a po dráhách a hrazení nebylo náhle ani památky :-D ) a zároveň i připraveno na slavnostní vyhlášení. Jako první byly vyhlášeny výsledky Purina DOG CHOW Cupu, jehož vítězi se stali Hop Trop Dreams, druzí skončili Hop Trop Prague a třetí místo patřilo Lavině. Nejen oni, ale i všechna ostatní zúčastněná družstva dostala spoustu cen od Puriny, hlavního sponzora této soutěže. Za všechny tyto ceny a mnohé, mnohé další patří velký dík Míše Bakrlíkové, bez níž bychom si o něčem takovém mohli nejspíš jen nechat zdát. Následovalo vyhlášení výsledků mistrovství, a pak už se jen fotografovalo, fotografovalo a fotografovalo... :-)

A ještě...

Už jsem si zvykla, že z každé takovéto naší akce odjíždíme spolu s Mílou jako poslední, až když už je všechno uklizeno a odvezeno. Pod přístřeškem tedy zůstaly už jen prázdné stoly a nástěnky. Moment... opravdu jen ony? Anebo tu něco z toho všeho, co jsme tady celý ten den prožívali, zůstalo také?

Určitě zůstalo... a nejen tam... tu opravdovou flyballovou radost má totiž ve svém srdci každý z nás.

D.V.+M.V.